Corale ve Švýcarsku
Švýcarské město Brugg se letos mezi 24. a 29. dubnem stalo dočasným domovem sboru našeho gymnázia, Coralím. Konečně totiž nastal čas, kdy jsme se my měli stát hosty členů sboru Bez-Chor, který pochází právě z Bruggu a jehož zpěváci navštívili Žamberk v září minulého roku. A co jsme vlastně ve Švýcarsku všechno zažili?
V pátek ráno jsme vyrazili na cestu speciální autobusovou linkou Žamberk – Brugg a po zhruba třinácti hodinách cesty nás čekalo milé přivítání v cíli. Přesto, (nebo možná právě proto), že jsme měli více než hodinové zpoždění, všichni „Becáci“ byli opravdu rádi, že nás vidí. Hned u autobusu jsme si společně zazpívali, obdrželi jsme taštičky s prospekty o městě a okolí a dle předem dohodnutých skupinek jsme byli rozděleni do rodin.
Druhý den, tedy v sobotu, jsme jeli do Bernu. Tam nás čekala nejprve projížďka autobusem skrze historické centrum, následoval oběd a odpoledne jsme si město ještě prošli po svých. Vše se nám velmi líbilo, pouze u orloje jsme museli skrývat shovívavý úsměv – orloj byl sice maličký, ale paní průvodkyně naň byla tak hrdá… Večer jsme byli předáni do péče rodinám – většina z nich využila pěkného počasí a zorganizovala nějaké to opékání nebo grilování.
Nedělní dopoledne bylo opět v režii rodin. Tentokrát šla většina z nás buď na procházku historickým centrem Bruggu, nebo na nedaleký kopec, odkud se dalo město s jeho okolím pěkně přehlédnout. Po obědě už jsme se jali pilně cvičit na náš první koncert. Ten začínal v 17 hodin a odpoledne uteklo jako voda. Nejprve zpíval Bez-Chor, pak jsme přišli na řadu my. Poměrně slušně zaplněný kostel vstřícně přijímal naši produkci. Večer proběhlo apéro (krátké setkání s hostitelskými rodinami), následovala večeře a volná zábava se členy hostitelského sboru.
V pondělí jsme navštívili Luzern. Dopoledne jsme se nechali provést městem a před polednem jsme se přesunuli do penzionu pro seniory, kde následovaly dva krátké koncerty složené výhradně z českých písní. I zde se naše produkce setkala s kladným přijetím a my jsme také byli rádi, že můžeme příjemným způsobem narušit jednotvárný tok dní strávených v tomto zařízení. Za odměnu jsme dostali oběd a po něm následovala ještě jedna krátká procházka městem. Na jejím konci nás čekal „nákupní“ rozchod – toho jsme povětšinou využili k nákupu sýra, čokolády, nožů, hodinek a podobných komodit. Protože se zkazilo počasí, nemohl následovat zamýšlený výjezd zubačkou na horu Pilatus, a tak (asi aby nám nebylo líto neviděných výhledů) jsme zamířili do kina Imax na hodinový film o Alpách. Po něm jsme již usedli do autobusu a upalovali zpátky do rodin.
V úterý dopoledne jsme si prošli centrum Bruggu (navštívili jsme i „poznávací znamení“ města – Černou věž, ve které bylo až do roku 2006 městské vězení) a oběd nás již čekal ve Wettingenu. Tamtéž jsme také absolvovali prohlídku kláštera a v podvečer rozezvučely kostel tóny našich písní. Po poslední večeři v rodinách jsme se naposled sešli s celým Bez-Chorem, zazpívali si, zatančili a po dlouhém loučení jsme opustili Brugg.
Co říci závěrem? Že zpáteční cesta proběhla bez komplikací je zřejmé už z toho, že jsme všichni tady. Tak si snad jen dovolím zadoufat, že se s „Becáky“ ještě někdy uvidíme.
P.S.: Víte, jak se švýcarskou němčinou řekne světluška? Že ne? My to totiž víme 
